Petra75 píše: Jeste bych zminila odrudu Hortblue Petite..je vyslechtena pro rust v kvetinaci, boruvka vyska do 1 m, mam ji 4.rokem zasazenou v zemi..
Loni mela dost boruvek, velikost plodu u mne mensi. Loni byly bobule vetsi, letos velikosti nic moc, ale zase se boruvka konecne dala do rustu, ty 3 roky skoro nerostla..nejspis zpusobeno vetsi zalivkou a lepsi peci o ni
..jinak celkem nenarocna, snese vyssi ph a obcas i prisusky..ze zacatku jsem ji trapila dost a prezila to
Bobule sice nejsou moc velky, ale maji opravdu hodne boruvkovou chut, skoro jak boruvky z lesa, takze za to je u mne cenena..Roste velmi kompaktne..pise se o ni, ze plodi 2x za rok, to sice ano..ale ty druhy plody jiz nedozrajou..ale v mezidobi nez najede 2.vlna kvetu, tak ojedinele nakveta a tyhle plody dozraji..teda loni to takhle bylo..
Posilam foto a detail plodu boruvky Hortblue Petite, uz byla skoro obrana, takze plodu tam uz moc nebylo, zraje od zacatku cervence tak celej mesic postupne..
Velmi zajímavé informace, Petro. Tady bych se chtěl trochu pozastavit, protože mám celkem 6 odrůd borůvek na zahradě. 3 úplně původní, které ještě někde splašil děda za komoušů, kdy to skoro nešlo sehnat, asi proto, že byly ty borůvky kanadský...
Děda je měl pouze v klasické zemině, ale pod tisem, takže nějaké to okyselení přeci jen měly. A pak 3 z již novějších, ale to jsou také tak asi 10 leté keře, které jsem porůznu nakoupil jako velkoplodou, hroznovitou a bůhvíjakou ještě. Odrůdu nevím ani u jedné, tedy snad až na velmi pravděpodobně Elisabeth, kde mi pomohl s identifikací Radek (ještě jednou moc díky!).
Ty 3 odrůdy po dědovi, vlastně to byly 3 keře, pomalu chřadly, až jsem je musel vykopat, doslova rozřezat kořeny na kusy, rozdělit a přesadit. Tedy až na jeden. Ten byl kupodivu celkem v pořádku a je stále na původním místě, už bude mít možná tak 40 let. A pořád masivně plodí a roste. Podle tvého popisu Hortblue Petite je to skoro jistě ona, nebo přinejmenším některý z rodičů. Skoro vše na ní sedí, snad jen to dvojí kvetení ne. Jinak je to nejúrodnější z borůvek, má oproti ostatním evidentně kompaktní nižší vzrůst, přežila vlastně úplně vše, je nejranější, plody jsou sice menší, řekl bych o trochu větší než klasické lesní borůvky, ale ta chuť je naprosto báječná. Úplně jako lesní borůvky, akorát možná trochu sladší. Jím to po hrstech, to se ta chuť dá úplně nádherně vychutnat. Mrkni prosím na následující fotky (na úplně horní fotce ta malá vlevo) , zda by to nemohlo být ono:
Foto: VDF, 26.07.20
Na té vrchní fotce je i docela dobře vidět, jak jsem to myslel s tím pěstováním. Skoro veškerý mladý obrost se drží nahoře, kde to pak další rok i zraje.
Jinak tady je ještě jedna z těch starých odrůd. Plody jsou v plné zralosti temně modré, až bych řekl skoro do černa, má takový hladký neojíněný povrch, vypadá úplně jako velká lesní borůvka a i má takovou dochuť, i když asi není tolik aromatická. Je ale velmi osvěžující, protože má příjemné kyselinky, podobně jako lesní borůvka. Je velice vitální, dělá kupu mladých výhonů, plodnost je taková spíše střední, řekl bych. Takováto tmavá barva se mezi těmi novými odrůdami borůvek také příliš nevidí, přijde mi.
Foto: VDF, 26.07.20
Jinak mají všechny ty staré borůvky oproti těm novějším jedno společné. Všechny mají v plné zralosti nakonec dochuť jako běžné lesní borůvky, akorát se liší v obsahu kyselinek a aromatičnosti. Nikdy bych se jich po této zkušenosti nezbavil. Ty nové odrůdy jsou sice také sladké a velmi chutné, mají oproti těm původním obří plody, ale ta chuť těch borůvek mi tam nějak chybí. Vymyká se mi ještě jedna z těch novějších, kupovaná v Kruhu jako velkoplodá. Má opravdu velké plody a zcela specifickou velmi aromatickou sladkou chuť. Přijde mi to jako trochu po muškátovém oříšku. Ta je zajímavá, ale lesní borůvky v ní cítit také nejsou.