Jeden postřeh z cestování k fíkovníkům. Očekával jsem, že na Fuerteventuře narazím na hromadu fíkovníků, nicméně opak byl pravdou. Nenarazil jsem zde na ani jediný. Zřejmě je roční úhrn srážek 200 mm a nedostatek vody na celém ostrově důvodem, že zde žádné fíkovníky nejsou. Ani v zahradách, všude jen samá papája. Ještě mě napadlo, že důvodem může být i to, že veškerá voda zde pochází z odsolování a má i po úpravě poměrně vysoký obsah soli, takže to by asi fíkovníkům také moc nesedělo. Takže na fíkovníky jsem narazil až na Lanzarote a byl jsem celkem překvapen, protože drtivá většina z nich ještě vůbec nebyla narašená některé z nich právě začínaly rašit. Vesměs je zde lze najít ve vinařských oblastech, kde se pěstují spolu s révou přímo v lávovém písku. Ten má extrémní schopnost absorpce a rozvádění vody z rosy, takže vinice není i při srážkových ročních úhrnech pouze od 150 do 200 mm zalévat, o vše se postará tento lávový písek. Dokonce v něm pěstují i zeleninu, prý prakticky bez zalévání...
Vlastně jediný opravdu zelený fíkovník byl v destinaci Jameos del Agua, což je lávový tunel, kolem kterého je dobře udržovaná krásná zahrada se specifickým mikroklimatem, zřejmě vlhčím a chladnějším.
Takže fíkovník i v těchto oblastech prodělává relativně dlouhou dormanci, která je zřejmě vázána na dostatek vody v půdě. Mám vlastně stejnou zkušenost. Fíkovníky na zimovišti přes zimu vůbec nezalévám a dokud je nezaleju, nevyraší. Teprve po výrazné zálivce se rozjedou. A to platí i o mém Pražském venkovním. V předchozích suchých jarech se vždy rozjel až po příchodu výraznějších dešťů, popřípadě když jsem ho pořádně zalil. Zřejmě tedy bude mít dostatek vody hlavně na jaře výrazný vliv na začátek rašení.