Jibro píše:To je poprvé co vidím že by někdo popsal chuť poncirusu jako fantastickou
Můžeš to rozvést, kyselost, hořkost, množství šťávy, ulpívání lepivých pryskyřic na zubech, je nůž zalepený když rozřízneš plod? Já letos budu testovat mé první plody Poncirusu Plus, který byl považován zatím za nejlepší a také Sladkou, ale zpráv o "dobrých" poncirusech přibývá, nedávno se objevil nejspíš hybrid poncirusu v Maďarsku s dobrou chutí, který přežívá 20 let podobné zimy jako u nás, zajímavé hybridy přežívají dlouhodobě i v Německu, ale i tyto lepší plody mají stále malou lepivost, hodně semen...
Jinak zajímavé info o odolnosti Prahy, měla tvá rostlina nějaké poškození, shodila listy? Na fotkách listů je dobře vidět další potvrzení, že jde o chiméru, tj originální výhon "Prahy" vyrostl z místa srůstu roubu mandariny unshiu a trifoliátové podnože, zde je ilustrace listů z ruského článku o pokusech s těmito jak je nazývají "vegetativními hybridy" , které mají stejný specifický tvar jako Praha.
Ono pokud je někomu 14 let vštěpováno, že se to nedá jíst, že je to lepivý, hořký, ani do čaje nepoužitelný, tak cokoli co tohle není, je pro mě známka velkého úspěchu
. Udělal jsem si test, plod sebraný ze země a 3 dny odleželý doma, aby byla rozvinutá plná zralost plodu. Tohle jsem poctivě vymačkal z jednoho plodu v ruce, v nějakým šroubovým vymačkávači na citron by asi bylo šťávy ještě o 1/3 více.
Takže je to opravdu velmi malé množství šťávy. Chuťově ale nemám prostě žádnou vítku, kyselost velmi přijatelná, dokonce žádná svíravá jako u citronu, dalo by se říct že je tam i náznak sladkosti. Hořkost jsem nepociťoval, maximálně lehký koncový ocásek do 5%- a to upozorňuju že detekuju sebemenší náznak hořkosti, nepozřu nic hořké, ani grep, pro mě je hořkost nechutná chuť po které netoužím. Po konzumaci šťávy v puse nezůstávala pryskyřice ani žádné lepivé dodatky, dokonce ani ve sklenici. Ale takový jalovcový dodatek tam cítit je, což působí dost exoticky a chtěně. Pokud se člověk nedotkne řezu kůry, tak prsty nelepí a na keramickým noži jsem po rozkrojení neobjevil také žádné známky pryskyřice.
Již jsem pár poncirů ochutnal a nedá se to s ničím srovnat. Měli jsme plody, kdy po jejich opatrné konzumaci bylo nádobí na vyhození a z huby dolu to nešlo ani solvinou
. Myslím, že si zítra dám další, šťáva na mě působila jako luxusní dezertík z michelinského podniku, kopnout do sebe frťana ponciru a vyrazit na cestu
.
Se shazováním listů na praze si nejsem úplně jist, vím že loni na jaře při výsadbě listy neměla, to ale byla poloviční. A loňskou zimu si vůbec nedokážu vybavit jak na tom byla, každopádně letos ještě ani nežloutne, zatímco ponciry jsou již z půlky holé.