Tak pro zpestření zase trochu jiný vhled do problematiky pěstování kamčatek. Nejsem žádným přítelem řezu rostlin a řez používám vyloženě jen z ryze nutných praktických důvodů, jako třeba u jabloní, kde se snažím držet nízkou patrovitou korunu. Ve Varnsdorfu mám 12. leté rostliny (MT), které jsem zatím ani jednou neřezal. Ani v Praze je vůbec neřežu. Vycházím z toho, že příroda to stejně všechno zvládá nejlépe a dělá maximum pro to, aby udržela rostlinu a hlavně i druh, tedy aby co nejvíce plodila. A navíc mě zajímá, jak se po tom zcela přírodně ta rostlina vyvine, tak to mám u všech rostlin.
Když se kamčatka nechá takto volně růst, vyroste nejprve do výšky (u mě je to cca 180 cm) a pak se zarazí a začne růst více do šířky, plodí na nových výhonech po obvodu keře a ze spodních větví si vytvoří takový opravdu hustý deštník, který stíní. Pod rostlinou pak přestane růst veškerá vegetace, která by jí ubírala vodu a vytvoří si tak sama celkem ideální prostředí pro udržování vláhy pod keřem, viz následující obrázek, kde je to trochu vidět.
Foto: Varnsdorf, 03.05.20
Tím vůbec nechci říct, že řez je špatně, to opravdu ne, ale je třeba si také uvědomit, že tu rostlinu pak přetváříme k obrazu svému a můžeme ji tak i připravit o vlastní, přírodou ověřené obranné mechanizmy proti případnému suchu atd. Úplně stejně se nyní začíná chovat i můj 8letý MT v Praze. Také žačíná růst do šířky a z těch spodních větví si vytvářet pěkné stínítko.
I přes to, že první hlavní vlna květů ve VDF zcela pomrzla, tak díky tomu, že MT kvete opravdu dlouho, se naštěstí přeci jen něco chytlo a úroda nebude úplně na nic.
Foto: Varnsdorf, 03.05.20
A zde ještě foto Amuru s kompletně omrzlými vršky i s květy. Na něm bohužel nebude letos vůbec nic. Ale sebral se a jede celkem pěkně.
Foto: Varnsdorf, 03.05.20
A pokud jde o tajemství pěstování kamčatek, je jediné. Vodu, vodu a vodu...