Tak, jako účastník ochutnávky nemohu z výsledků tvrdit, že by rakytníky, i ty kyselé německé, nepatřily na zahradu. Když pominu, že jim to docela sluší, že obohacují půdu o přirozený dusík a že jsou právě ty kyselé odrůdy mnohem zdravější, oproti sladkým (alespoň obsahem vitaminu C, A a flavonoidů), tak vylisované plody, doslazené medem a naředěné vodou, tvoří skvostnou limonádu. Rozhodně je škoda je tepelně upravovat, takže 100% šťáva se zamrazí a dle potřeby rozmrazí.
Ono není všechno zlato, co se třpytí. Ovoce se odjakživa šlechtí pro obsah cukru, z minulosti, už před staletími, se šlechtily hlavně švestky, aby byly sladší, aby z nich bylo více pálenky a dodnes je v mysli lidí jít za tím ovocem, co je sladké, šlechtit a šlechtit, aby bylo ještě sladší a sladší. Jaksi se zapomíná na to, že na úkor vitaminů a minerálů se navyšuje obsah cukru v ovoci, které přestává být zdravou pochutinou, neboť má více cukrů než vlastních enzymů, které by fruktózu rozštěpily. Takže ovoce v člověku spíše kvasí, než se stráví, což zase okyseluje organismus.
Prostě honba za sladkými plody nemusí být vždy správná
.
Já osobně si dám klidně hrst čerstvých rakytníků denně, nebo hrst aronie denně. Nějakou kyselost nebo trpkost neřeším, na rakytníku mi moc chutná aroma, u aronie mě láká křupavá dužina a dost sladká chuť, kterou, pravda, překrývá trpkost.