S překvapením asi před 10 lety jsem zjistil u příbuzných (na chalupě, asi 600 m n. m. a východní okraj Krkonoš) že můj (již odešlý) děda včelař tam už před několika desítkami let tu Tatarku vysadil. Na okraj velké zahrady a dál je už je jen cizí pastvina, otevřeno ke slunci spíše na jihozápad.
Strom je dnes vysoký, možná jako ořešák a takže nic pro malou zahrádku v osadě pokud by se neřezalo, od pohledu pěkný bez viditelného poškození mrazem ve dřevě, listy při mých sporadických návštěvách také krásně zelené a bez viditelných "hruškových" chorob, kde ovšem důvod může být také sama pustota toho tam místa.
Plodů se majitelé dočkávají velmi nepravidelně, příkladem letos ani ten ťuk! Ovšem asi předloni bylo zase výjimečně plno: krásný pohled na strom s žlutavýma hruštičkama! V těch panujících tam podmínkách ovšem plody jsou malé, určitě ne těch 5 cm jak jsem někde tady četl, odhadem spíše asi 3 cm.
Potíž jak plody z takto vysokého stromu sklidit? A nemít vysoký žebřík? A i při tom žebříku tak tetě je 80 roků.
Pokud se plody a jsou už v plné zralosti donesou domů, tak byly 3. den uvnitř na kaši, sice poživatelnou chutnou kaši ale není to ono, že. Takže bratranec to nakonec asi nějak co šlo otrhal a "sklátil" a naložil na kvas. Ale nevyvedlo se prý.
Udělal to tak vůbec prý poprvé, proto nevím kde udělal případně on chybu nebo ... je možné, že ta genetická příměs jeřábu to komplikuje? Já i někteří známí jsme kdysi dávno dělali pokusy s výrobou jeřábového vína (Moravský sladkoplodý nebo Aronie) a také tam byly někdy komplikace. Ale pro tu sladkost Tatarky, tedy přítomnost opravdu cukrů a při plné zralosti, bych je teoreticky nečekal.
