Mám zde nějaké poznatky k roubování lokvátu zelené do zeleného.
Úplně nejdříve se ale sluší poděkovat za cenné rady, ale především jedné dobré duši toho fóra, které se mě zželelo, a poslala mi dva krásné rouby. Máš to u mě!!!
Na mém lokvátu byly větve ve dvou rozdílných stádiích růstu. Většina po odkvětu na jaře s již pěknými a úplně zelenými výhony. A pak ještě dvě terminální větve, které nekvetly a zrovna jim začínaly pučet vrcholky. Jelikož jsem neměl moc materiálu nazbyt, přemýšlel jsem, jak to zaonačit, aby se alespoň jeden z těch roubů chytl. Rozhodl jsem se tedy pro následující 2 varianty:
1. Úplně klasické roubování zelené do zeleného do rozštěpu, kdy jsem na roubu klasicky ponechal na 1/3 zastřižené listy a narouboval jej do čerstvě zeleného výhonu. Obalil jsem obalovou fólií, zasáčkoval, a nevím, asi je to těma nešikovnýma rukama, ale roub i takto po cca 3 týdnech uschnul.
2. Řekl jsem si, že bych možná mohl využít toho, že u těch terminálních větví zrovna pučí vrcholový pupen. Předpoklad byl, že se poté na tom vrcholku v maximální míře hromadí růstové hormony, které by případně mohly pomoci lepšímu srůstání roubu s podnoží. Roub jsem tedy zbavil všech listů, pečlivě jej zbavil všech chloupků a seřízl ho tak na délku 3-4 cm. Ponechal jsem pouze ještě spící vrcholový pupen. U podnože jsem také otrhal asi 3-4 listy, zavil ji chloupků a velmi opatrně odstranil pouze ten úplně svrchní, pučící vrcholový pupen. Dřevo podnože je v tomto stavu, dá se říct již mírně vyzrálé a je tak napůl zelené, začíná pomalu hnědnout, ale ještě se velmi dobře řeže. Naimplantoval jsem takto připravenou špičku z roubu do rozštěpu, zabalil potravinářskou fólií po Milošově způsobu a zasáčkoval. Abych zabránil tomu, aby se sáček dotýkal přímo vrcholového pupenu roubu, vyrobil jsem z vázacího drátu takovou menší konstrukci a udělal takovou „laterničku“, viz foto.
Foto: Praha-Motol, 15.07.19
Bál jsem se, aby zkondenzovaná voda nezpůsobila hnilobu vrcholového pupene. Vlastní roubování proběhlo 29.06.19, foto výše bylo pořízeno 15.07.19, když se mi začalo zdát, že se tam už něco děje. Celou rostlinu jsem přesunul do stínu a už nezbývalo, než čekat.
V pátek, 21.07.19 jsem se s příchodem vlhčího vzduchu odhodlal tu „laterničku“ sundat. No, a přivítal mě takovýto „fakovák“, viz foto. Tak jsem si řekl, že mě akorát provokuje, teď mě vyfakovala a uschne.
Foto: Praha-Motol, 21.07.19
Naštěstí ale větévka rostla dál a dnes ráno jsem se odvážil sundat i tu potravinářskou fólii, abych se podíval přímo na srůst roubu s podnoží. Mám pocit, že se zadařilo (ťuk, ťuk, ťuk)!
Foto: Praha-Motol, 24.07.19
Tenhle týden, co mají být ta velká vedra, nechám rostlinu ještě pro jistotu schovanou ve stínu a s příchodem trochu chladnějšího počasí ji zase přemístím na původní slunné stanoviště.
Takže pokud by měl někdo podobné potíže s roubováním lokvátu jako já, tak toto se mi jeví jako celkem spolehlivá metoda pro absolutní nešiky, jako jsem já!
Ještě jednou mockrát děkuji všem zúčastněným za podporu!