Jak jste na tom letos vůbec s angreštama? Ty mi také přijdou jako jedna z plodin, která tím letošním počasím nijak neutrpěla, alespoň tedy v Praze. Spíše naopak, letos jedou jako o život. Stromkovitý Neguš na meruzalce se mi letos pod tíhou nových výhonů a plodů ohnul až k zemi.
Foto: Praha-Motol, 02.06.20
I když to vypadá hrozivě, paradoxně jsem tomu rád. Nemám rád stromkovité angrešty. Jediné dva, které jsem koupil, byla z nouze ctnost, protože už nebyly v keřovém vydání. Byly to Hinnonmaki green a výše vyfocený Neguš. Hinomaky green se mi hned druhý rok při větru vylomil z roubu a u Neguše už delší dobu spekuluji, jak ho namnožit. Dokonce jsem ho chtěl i sám postupně přihnout k zemi, abych ho mohl nechat zahřížit. A ejhle, příroda mě vyslyšela a pomohla mi sama. Na hřížení je teď materiálu opravdu dost.
Ale i ostatní jsou na tom velmi dobře.
Foto: Praha-Motol, 02.06.20
Toto je ještě původní no name odrůda z VDF, kterou jsem odkopl a vzal s sebou do Prahy. Na zahradě jsme jí měli odjakživa. Říkám mu Varnsdorfský raný. Vyznačuje se velmi slušnou odolností proti americkému padlí a mrazu (což bylo ve VDF vzhledem k deštivému a chladnému počasí zásadní), plodí bohatě zelené lahodné plody střední velikosti a zraje u mě jako první. Letos tomu nebude jinak.
Ale i výsadba z minulého potažmo i letošního roku bude mít nějaké plody. Dokonce i velkoplodá Xenia, kterou jsem dostal jako relativně malý keřík, bude mít nějaký ten plod na ochutnání. Sice asi plody letos nebudou mít proklamovaných 14 gramů, ale jsem na něj velmi zvědavý. Jeden z jeho předků je prý neznámá česká odrůda, která má zajistit rezistenci vůči americkému padlí. Tak uvidíme, zatím se jeví celkem dobře, na to, jaký mi přišel mrzáček, s tím jsem tedy moc spokojen nebyl (Zahradnictví na Zázvorce).