Josef píše:Po dlouholetých zkušenostech s roubováním pro stahování roubů používám zásadně osvědčenou roubovací pásku nebo lýko a vršek pásky i roubu ještě zamáznu štěpařským voskem kvůli vodě. Parafilm M jen pro stažení roubu je samotný nedostačující jak psal Miloš, musí se pak ještě něčím fixovat. Parafilm M používám jen na obalení roubů při uskladnění, dříve potravinářskou folii, rouby napřed zatavím na obou koncích voskem, svíčka, dám do ZIP sáčku, označím cedulkou a uložím dolů do lednice. Část roubů celé uložím do kbelíku s vlhkým jemným pískem a umístím do sklepa s teplotou kolem 5°C. Zde vydrží déle nenarašené než v lednici. Rouby zde na Vysočině ze stromů a keřů odebírám vždy koncem prosince, začátkem ledna podle počasí a u kiwi ve druhé polovině února při střihání. Zatím jsem na nic lepšího osobně nepřišel. Ať se Všem jen daří.
No, u mě právě supluje ten parafilm (Parafilm M) štěpařský vosk. Nemusím pak rouby ničím patlat, sám nejsem zapatlán atd. Prostě říznu, okamžitě vložím do podložky, stáhnu páskou z potravinářské fólie, zatemuju parafilmem a hotovo. Ideální čisté a plně funkční. Používám ten prafilm na utěsnění i při roubování větších větví za kůru. Dá se to s ním skvěle utemovat. Jinak souhlasím s Jožkou (J.K.), citrusy a některé měkčí zelené rouby lze i roubovat přímo parafilmem. Vlastně od Jožky jsem se o tom dozvěděl a od té doby ho používám, díky Jožko.
U mě je ale problém v tom, že s těmi rostlinami často manipuluji a hrozí nebezpečí nechtěného vylomení roubu. Ta pevnost stažení tam prostě u toho parafilmu není taková. Takže vždy nejprve stáhnu tou páskou a poté utemuji parafilmem proti vodě. U té potravinářské fólie se může stát, že pod ní po tom roubu nateče, zvlášť když roub směřuje nahoru. Ten parafilm to skvěle utěsní, pak je voda naprosto bez šance.
Jinak si ale myslím, že při roubování rozhodují jiné důležitější věci, než jak to kdo omotá a utěsní. Každý na to má vlastní osvědčenou metodu, aby se do toho hlavně nedostala voda, a je to tak správně.
Zde bych si dovolil stručně shrnout v několika bodech, co považuji při roubování za nejdůležitější:
1. Podnož musí být dobře zakořeněná, minimálně rok nepřesazovaná.
2. Především rouby z měkkého dřeva je nutné chránit maximálně proti vyschnutí, ideálně zabalením do výše zmiňovaného parafilmu. To platí především pro jemnou práci, jako třeba u citrusů. Dodá se tak roubu mnohem více času na uchycení a lze tím dosáhnou uchycení i méně povedených roubů. Třeba u citrusů jsem měl takto rouby, které se chytly teprve po několika měsících, to samé u tomelů. Jinak toto celkové zabalení u velkých dřevitých roubů trochu postrádá smysl, těm stačí zakrýt vrchní řez proti vysychání.
3. Hygiena! Nástroje musí být vždy čisté a maximálně ostré a neměly by se používat na nic jiného než na roubování. Já ještě navíc nůž před každým roubováním důkladně umyju jarovou vodou a vytřu do sucha. Stejně tak je nutné se vyvarovat jakéhokoliv kontaktu s řeznou plochou (třeba rukou, prsty atd.). Jinak dojde ke znečištění (kontaminaci), což může vést k infekci a následnému odmítnutí roubu. Řezy musí být maximálně rovné a čisté, což vyžaduje trochu praxe. Je také dobré se zamyslet nad materiálem nože. Rostlinné šťávy jsou chtě nechtě povětšinou mírné organické kyseliny, které reagují se železem za vzniku solí. Sice jen malinko, ale přeci. Opět tedy hrozí kontaminace a infekce. Keramické nebo karbidové čepele tento problém nemají. Já např. používám tento šikovný keramický nožík. Je sice křehčí, takže při roubování velkých větví za kůru je třeba dávat pozor na zlomení čepele při páčení, ale jinak je zcela vyhovující, mám jich ještě pár v zásobě.
4. Rychlost! Veškeré dřevo na vzduchu relativně rychle oxiduje. Je nutné tedy vlastní řezy provést těsně před vlastním roubováním a okamžitě roub vložit/přiložit do/na podložku a zavázat a zatemovat. Čím méně času má to dřevo na oxidaci, tím lépe. Toto platí především u rostlin s obsahem taninů nebo jiných agresivních látek. Třeba u tomelů pak dochází k velmi rychlé oxidaci a černání dřeva. Jinak to není žádná novinka, to mi říkal děda už před nějakými 40 lety, když jsem s ním co by malý kluk rouboval jabloně. Ten vždy říkal, nesmíš se s tím babrat, musí to být rychlé. Ten strom ani nesmí poznat, že se něco změnilo…
Tak třeba to někomu pomůže…