Když tak pročítám poslední příspěvky, vzal bych málem krumpáč a šel hned vykopat těch 46 letos vysazených !
Hlavně , co se týče popisu kvality plodů a možností jejich zpracování.
(nejvíc mě teda pobavilo srovnání se zimolezy, jak o nesrovnatelně kvalitnějším ovocem). Ale proti gustu žádný dišputát. Na druhou stranu mě uklidňují ty hektary muchovníků v Bormatu v Úpici (a to nehovořím o muchovníkových farmách v Kanadě
)
Ono je to jako se vším (hlavně s něčím novým) - hlavně v tom binci, co se prodává jako "muchovníky" (už sám poměrně velký chaos v názvosloví tomu dost napomáhá). A pak "erudice" nebo na druhé straně hamižnost prodejců a "sazenicoproducentů", kteří prodávají semenáče pod odrůdovými jmény a nebo šíří evropské muchovníky jako plodonosné a pod. Čas to všecko vytřídí. Muchovníky "Cusicky" a jim podobné, včetně všech, které se prodávají za 20 - 30 Kč a jsou to tím pádem jedině semenáče - ty se opravdu hodí jen do živých plotů. Má-li se vypěstovat sazenice plodonosného muchovníku konkrétní odrůdy - dá to práci. Semenáč to neřeší, hřížit ani řízkovat se to nedá(pro hnidopichy tedy jen velmi obtížně), takže zbývá jen meristémové množení nebo odkopky. Obojí je nákladné ať už na čas nebo podmínky. Pokud je ale muchovník "ten správný", tedy kanadský (a.alnifolia), nebo americký (a.canadiensis) a je to opravdu ten konkrétní kultivar, srovnávat jeho ovoce se zimolezem je trošku jako srovnávat divoké špendlíky s broskvemi. (vím, že teď vyvolám bouři nevole u zastánců zimolezů - sám je pěstuji, mám myslím 5 odrůd - a nic proti nim.) Ale vidím to podobné jako v tom starém židovském vtipu o tabulce u vstupu do synagogy - že vstoupit do ní bez pokrývky hlavy je stejný hřích, jako cizoložství : zkusil jsem obojí, ale srovnat se to nedá! Nebudu teď polemizovat o zimolezech, (mám doma kyselé i trochu sladší) a vrátím se k muchovníkům.
Pěstuju je už deset, dvanáct let a ty první, co jsem koupil z Kruhu(pod názvem Indiánská borůvka) a pak z Droždína jsem už opravdu dávno vykopal a přesadil do plotu. Jíst se daly, ale odradily by každého - a to tehdy byla opravdu novinka, tolerovalo se hodně. Pak jsem si zajel do Úpice a dovezl "klasickou čtveřici" (Martin, Smoky, Thiessen, N.Line). Nevím, jaký v tom měli "hoši z Bormata" tehdy ordnung, ale měly to být přebytky z právě probíhající výsadby nově zakládaného sadu a údajně z meristému. Pravdou je, že opravdu se od sebe plody vzájemně liší (velikostí, dobou zrání i lehce příchutí). Brzy to budu konfrontovat z odkopky z jejich výsadby, jen co začnou pořádně plodit. Ale jsem muchovníky nadšený, chutnají výborně a například zavařené jsou zase něco jiného , než běžné zavařeniny (bobule mají hodně pektinu, takže zavařením na rozdíl od ostatního ovoce nezměknou, ale ztuhnou!
. Klasický džem z nich vařit nejde, jelikož ztuhne na pevnou hmotu. ale v pečeném čaji - výborný. Buchta s příchutí mandlí (díky pecičkám) - výborná...
A ještě k výsadbě: já je sázím 1,5 m od sebe(v podmínkách zahrádkářských, nikoliv velkopěstitelských), časem srostou v řadu. Protože dobře obrůstají, vyplatí se opravdu pravidelný řez a nechávat jen mladé tenké pruty, aby se dalo trhat ze země, beztak plodí jen na koncích. a tím pádem se keře udržují v průměru kolem metru, metru a půl, takže ulička stačí 2 - 2,5 m. Tož tak to vidím já.